O královéhradecké zvonohře 🔔
My, kavky, jsme značně kultivované. Mnohé z nás patří k vysloveně městskému typu obyvatel, toužíme po aktuálním přehledu a jedinečných zážitcích. Třeba já se svou rodinou budu žít ve věži s koncertní zvonohrou! Ještě sice není zcela dokončená, ale právě proto jsem si zabrala volné místečko s dobrou akustikou, než mě někdo předběhne. To víte, kdo dřív přijde… A co že mě na tom člověčím díle tak přitahuje?
Náš rod žije v blízkosti lidí už stovky let. Sledujeme všechno to pachtění, budování a zase úpadky. Předáváme si příběhy o lidech z generace na generaci; o tom, jak zvolna měnili svoji oděvní módu, jak pro nás postupně vyhazovali do odpadu chutnější zbytky než kdysi. Dokonce – považte! – zatímco jim děti trpěly hlady, ti podivíni vedli mnohaleté války o to, zda budou jejich kostely zdobené či prosté! A padaly hlavy za to, jakou řečí budou štěbetat. Těmto událostem ptactvo nerozumí. Ale jedno máme s lidmi společné, radost ze zpěvu a z hudby. Tedy, nejsem žádná zpěvačka, ale sluch mám absolutní! Proto ráda poslouchám místní zvony z mědi a cínu. Jejich tóny rezonují až kdesi hluboko ve mně. Cítím pak Boží přítomnost i to, že každičký život je dar.
A zvláštní také je, že všech padesát zvonů má vlastní jméno. Prý po lidech, kteří měli k nebi blíž a dělali pro druhé mnohem více, než bylo zvykem. Jména hrdinek a hrdinů připomínají, že máme využít svých nadání a vnitřních sil. Sebrat odvahu vyjít z řady šedivosti. Tak mi to aspoň vysvětlil jeden anděl, co nedávno přiletěl a usednuv vedle mne, poslechl si zvonohru také.
Zdroj: Bajky Lucie Barošové, 16.2.2022 https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=1517686601950578&id=646338302418750
Autorce a ilustrátorce unikátní bajky o zvonohře děkujeme. ❤️